Moderní metal pro masy. Tenhle slogan může působit poměrně rozpačitým dojmem, jako by Never Obey Again měli mít v genech nějakou prvoplánovou podbízivost, ale vydávající firma Scarlet Records zjevně ví, co říká. Podbízivost v tom nehledejte, stejně tak sice nevěřím tomu, že by italská formace dokázala strhnout masy, nicméně faktem je, že parta v čele s démonickou Carolinou Bertelegni velmi šikovně spojuje agresi s chytlavostí. Zásadním závažím na vahách se může stát pojem modernost ..
Pro někoho neposlouchatelný kýč, pro jiného zrada ideálů, pro dalšího guilty pleasure. Skutečnost je taková, že málokterý projekt budil ve své době tolik povyku a málokterý zpěvák si za něj vysloužil tolik urážek od dříve věrných fanoušků, jako Ladislav Křížek. Ať už se řadíte do jakékoliv skupiny, ať Damiens v přísném soukromí posloucháte (tak, aby se o tom nikdo nedozvěděl) nebo tím pro vás Křížek definitivně skončil a už navždy zůstane pouze oslizlým bratrem, je nutné uznat, že na přelomu milénia byla tahle dvojice fenomén. ..
V roce, který pro japonský power metal ještě donedávna nebyl dvakrát výstavní, přišla záchrana doslova na poslední chvíli. Zatímco Galneryus nabídli sice dobrou, ale v jádru zoufale rutinní desku, Illusion Force vrhli do pléna podivnou vizi extrémního poweru a Minstrelix svoji studiovou novinku před světem tají, jako by mělo jít o svatý grál (jimž klidně může být), spolek Matenrou Opera se v polovině prosince vytasil s nečekaně silným materiálem, který mnozí fanoušci už nyní pasují na nejlepší album v historii této letité kapely...
I když se po albu „Keep On Rockin`“ příběh Slade neuzavřel a Dave Hill s Donem Powellem jméno kapely udržovali naživu, ačkoliv se přesunuli na nostalgické festivaly a akce pro straší a pokročilé, fakticky Slade skončili odchodem hlavních autorů Noddyho Holdera a Jima Ley. První dokázal, že nechuť k živému vystoupení myslí vážně, po odchodu ze Slade se začal věnovat práci v rádiu a do televizních pořadů chodil vyprávět, jaké to bylo stát v čele kapely, která byla chvilku považována za nástupce The Beatles. ..
Pokud se snad někdo obával, že pět let, které uběhly v mezidobí od vydání minulé desky „Vulture Culture“ k edici aktuální nahrávky „“Your Blood“, v nichž švédští Bombus změnili vydávající firmu (přechod od Century Media k Black Lodge Records se může jevit když ne jako krok vzad, tak jako určité pozastavení) a pozměnili sestavu (to, že zůstaly zachovány tři kytary je dobře, to, že odpadlíkem se stal Matte Säker, jenž měl před šestnácti lety společně s křiklounem Fredrikem Berglundem největší zásluhu na vzniku kapely,..
Na objevování nových horizontů v hudbě už zřejmě není mnoho prostoru. Řada cest je tak intenzivně prošlapaná, že i kdybyste se přetrhli, stejně bude řada kapel znít totožně. Chcete-li se z moře stejně znějících souborů nějak vymanit, mohla by být cestou osobitost. Finské sdružení Nordic Twilight, tvořené dvojicí Minna Tuusa (zpěv) - Ville Koskinen (kytara, baskytara, klávesy), posílené o hostujícího bubeníka Konsta Vehkala, si na eponymní prvotině s úvodní teorií zjevně hlavu neláme a výsledek je přesně takový, jaký se dá očekávat...
Skarlett Riot počtvrté. Britská parta, v jejímž čele stojí nepřehlédnutelná a nepřeslechnutelná Chloe „Skarlett“ Drinkwater, před třemi lety představila album „Invicta“, které potvrdilo, že kapela krok za krokem velmi sebevědomě nabírá na síle. K výzvě překonat svůj jasně nejlepší počin se na aktuální novince „Caelestia“ Skarlett Riot postavili velmi zodpovědně a posunuli do popředí zbraň, která jim sice nebyla cizí, ale vzhledem k názvu kapely, deklarujícímu fakt, že vše podstatné by se mělo točit kolem Skarlett, je možná trochu překvapivá ..
Ačkoli jméno Magic Kingdom zvoní v uších fanoušků neoklasického power metalu výrazným tónem, je nutné si přiznat, že parta kolem belgického virtuóza Dušana Petrossiho nevydala pořádně našlapané album už nějakých čtrnáct let (počítáno od výlisku "Symphony of War"). Následující dvě desky jako by kapela odehrála na půl plynu, navíc si pánové ani v jednom případě nebyli schopni ohlídat zvukovou produkci. O to zajímavější bylo sledovat, jak dopadne novinka "Blaze of Rage", která vyšla v prosinci letošního roku...
Na to, jaký průchoďák se stal ze sestavy To/Die/For, je svým způsobem fascinující, že si kapela udržela vlastní výraz, nezaměnitelný styl a silnou formu po celou dobu existence. Ani na počtvrté kapela nezměnila stálý rytmus vydávání alb, takže počin s lakonickým názvem „IV“ vyšel s dvouletým odstupem od předchozí desky. Opět u toho byl Jape Perätalo, jenž o rok dříve kapelu opustil, nicméně jeho odchod a následný návrat znamenal stopku pro do té doby zdánlivě nepostradatelné členy - kytarista Joonas Koto se znovu vrátil o rok později,..
U Mayhem nikdy nešlo nic podle plánu či běžných norem. Nikdy se nich neřídilo vnějšími faktory a vše bylo dílem nespoutaného chaosu, která v řadách kapely vládl od nepaměti. Společnost Season Of Mist, pod kterou kapela spadla při comebacku se zcela netradiční nahrávkou „Grand Declaration Of War“ se celému fungování snažila dát řád, ale narážela na rozporuplnost povah i osobnostních rozdílů členů formace. Euronymův skon sice vymýtil destruktivní prvek..
Svébytné pošuky z australského Melbourne jsem zaregistroval na YouTube před několika lety, kde mi poněkud obskurní soubor tato platforma doporučila ke zhlédnutí na základě AI klíče. Od té doby jsem byl ztracen – Amyl and the Sniffers, trojka muzikantů s blonďatou zpěvačkou Amy Taylor, ze které srší energie, rovnající se výkonu několika bloků jaderné elektrárny, se trvale usídlila v centru mého hudebního radaru...
I když se to nemusí v tuzemských zeměpisných šířkách zdát, na opačné straně světa - v Kanadě -se z Dirtbag Republic začíná stávat docela obstojná hvězda v rockově undergroundových kruzích, ale na to, že kapela začínala před necelými deseti lety jako obskurní dvoučlenný projekt a kopírka finských Hanoi Rocks, je to pokrok docela slušný. Dirtbag Republic jsou už plnohodnotnou kapelou a vydávají čtvrté album. U nás zůstaly nepovšimnuté i předchozí tři nahrávky, ale to je docela škoda, ..
Vánoce jsou svátky klidu a míru, při nichž by na sebe lidé mohli být aspoň chvíli hodní, a tak je asi na místě přistoupit k albu „Mistletoe Madness“ od projektu Luminare Christmas! přesně v tomto duchu. Neb se na nás koledy a vánoční melodie sypou ze všech stran, je někdy osvěžující sáhnout po nahrávkách, které by rockerovu uchu mohly být blíž, než jejich klasické zpracování. Bylo by celkem snadné říct, že „Mistletoe Madness“ si v podstatě ani jiný cíl neklade, nicméně neodbytné „ale“ zazní hned, jen co zhasnou světla na stromečku. ..
Rok 1995 byl pro Ladislava Křížka zlomový. Vyšla čtvrtá deska Kreysonu „Zákon džungle“, ovšem posluchači kapele vystavili nezájmem rychlou stopku, kterou zpěvák nesl velmi těžce. Byl zvyklý na slávu, kterou mu vybudoval debut „Anděl na útěku“, album „Křižáci“ i sólovka „Zlatej chlapec“ a věděl, že v explozi grunge, všudypřítomné alternativy a stále populárnějšího eurodisca mu už pšenka nepokvete. „Karel Gott kdysi řekl, že jsem zpěvák, co zazpívá všechno, tedy stejně jako on,“ vzpomínal před časem na dobu před třiceti lety Křížek. ..
Na světě existují záhady, které zdravý rozum prostě nechce pobrat. Proč si například někdo i ve 21. století myslí, že je země placatá a hodlá se kvůli tomu zabít, proč má ještě někdo potřebu koukat na romantické komedie s Jiřím Langmajerem, nebo proč si celkem renomovaný label Frontiers Records vzal pod svá křídla japonskou power metalovou kapelu Illusion Force, když její hudba nejen že není valná, ale svojí autorskou podstatou míří spíše na druhý konec kvalitativního spektra. ..
Když se kapela v březnu 1992 sešla ve studiu, aby se podílela na vzniku nové verze skladby „We`ll Bring The House Down“, tentokrát v podobě módního tanečního stylu house, považoval to Noddy Holder za hodně špatný vtip. Takřka ihned po dokončení prací, které slíbil, udělal konečné rozhodnutí a Slade opustil. Po létech dohadování o finance i hudební směřování značně nestabilní kapela zůstala bez frontmana, a věci se chopil Jim Lea. Jenže nevydržel. ..
Rozjíždět sólovou kariéru okolo sedmdesátky, to už chce mít náturu. Kromě bývalého kytaristy Mötley Crüe Micka Marse se do toho pustil i dlouholetý frontman švýcarských Krokus Marc Storace. Stejně jako Mars patří k lidem, kteří navzdory životním držkopádům přijímají výzvy, a tohle je jedna z nich. Kolem Krokus je situace velice nepřehledná, ale jak tvrdí Storace, je velmi pravděpodobné, že kapela dojela do svého konce, přestože oficiální rozpad zatím nikdo neohlásil. Ale fakt, že poslední deska „Big Rocks“, která navíc obsahovala převzaté věci,..|
Dnes je 13.6.2025, svátek má Antonín
|
| Úvodník: |
|
Základní metalové znalosti jako zanikající výhoda? |
|
[01.01.2025] [hodnocení: 8/10] |
DAMIENS - Tři smrtelné hříchy Ladislava Křížka
|
[31.12.2024] |
MATENROU OPERA - Mutsu no Hana
|
[30.12.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[30.12.2024] [hodnocení: 8/10] |
|
[29.12.2024] [hodnocení: 7,5/10] |
NORDIC TWILIGHT - Nordic Twilight
|
[28.12.2024] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[27.12.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[27.12.2024] [hodnocení: 5/10] |
|
[26.12.2024] [hodnocení: 9/10] |
|
[26.12.2024] [hodnocení: 7/10] |
AMYL AND THE SNIFFERS - Cartoon Darkness
|
[25.12.2024] [hodnocení: 8,5/10] |
DIRTBAG REPUBLIC - Bad Decisions
|
[25.12.2024] [hodnocení: 7/10] |
LUMINARE CHRISTMAS! - Misletoe Madness
|
[24.12.2024] [hodnocení: 6/10] |
Ladislav KŘÍŽEK - Kam hvězdy chodí spát
|
[24.12.2024] [hodnocení: /10] |
|
[23.12.2024] [hodnocení: 4/10] |
|
[23.12.2024] [hodnocení: 5/10] |
|
[22.12.2024] [hodnocení: 8/10] |